Jaroslav Chobot

nar. 1941 v Benešově u Prahy. Absolvoval studium humanitního a technického charakteru. Literaturou se počal soustavně zabývat v šedesátých létech, kdy také publikoval svou poezii a experimentální texty v časopise Tvář. Od sedmdesátých let se soukromě věnoval studiu imaginárních výtvarných projevů a strukturální estetice, také dějinám umění – zejména prostřednictvím prof. Graiga Wattersona (Kanada). Po odznění totality se věnuje inovativním tendencím poezie, výtvarné práci a častému cestování. Se svou uměleckou partnerkou Evou Chobot navštěvoval (2011–2020) zejména jihoamerické Peru, kde se skrze šamanské obřady studijně věnoval magické demiurgii – v podobě fantaskního vizuálna psychických prožitků. Tyto vklady imaginace konfrontoval s evropským současným uměním, aby tak utvářel obrazy a objekty zcela nekonformního typu. Své inovativní směřování souzníval zejména s texturou podoby svých textů poezie – zvlášť pro Modelová torza prahů.
Knižně vydal:
Cihlový vlk (Petrov, Brno 1997), Potní mlýny (Petrov, Brno 2001), Měkké stroje (ESČP, Praha 2007), Měkkým strojům (Zahrada, Tábor 2007), Modelové porno­‑lesy (Druhé město, Brno 2010). Stopy jeho názorů na umění a poezii lze nalézt v knize Popiš mi tu proměnu (Alena Blažejovská, Radim Kopáč, Praha 2010).