Proslulý francouzský filozof, profesor na prestižní College de France v Paříži, jeden z nejpronikavějších myslitelů druhé poloviny 20. století. Zabýval se zejména historickými analýzami vztahů moci a vědění. Jeho rané práce (Dějiny šílenství či Zrození kliniky) se zaměřují na problém vztahu Rozumu ke všemu, co stojí mimo něj a tvoří jeho vnějšek, tedy především k šílenství či obecněji k nemocnému, a analyzují vztahy moci, jimiž instituce jako nemocnice, klinika, útulek nebo sanatorium působí. Pozornost vzbudila v 60. letech jeho kniha Slova a věci, otevírající nová pole pro bádání v oblastech humanitních věd. Na bouřlivou diskusi, kterou jeho dílo rozpoutalo na pozadí nastupujícího francouzského pokusil vysvětlit východiska svých předchozích zkoumání. Za jeho vrcholná díla jsou však považovány pozdní práce, historická analýza zrodu vězení Dohlížet a trestat, věnovaná vzniku a vývoji obecně chápané instituce uvěznění, pronikající postupně celou společností, či nedokončené Dějiny sexuality, jež se soustředují na rozbory technik moci a ovládání, spojené s pojmem subjektu a jeho postavení v rámci výkladu sexuálních vztahů.