Je lužickosrbský spisovatel a novinář. Patří ke generaci, která – ač formována lužickosrbsko-českou výchovou – prosadila za přirozený model lužickosrbské literatury její koexistenci v lužičtině i němčině.
„Lužice se sice stále ještě může chlubit oblastmi s rajskou přírodou, existuje však nebezpečí, že člověk zasadí regionu smrtelnou ránu svou mechanizovanou schopností posloužit si bez zábran ze zdejších zásob hnědého uhlí. Ještě stále je ve vsích slyšet děti mluvit lužickosrbsky, ještě stále se na jaře vrací jeden zbylý párek mandelíka hajního do svého nejzápadnějšího hnízdiště, ještě stále...“