Rakouský spisovatel a esejista. Jeden z nejvýznamnějších romanopisců 20. století. Narodil se v Klagenfurtu, jeho předkové po matce však pocházeli z Čech. Vystudoval strojírenství na Vysoké škole technické v Brně a filozofii na univerzitě v Berlíně, kde promoval kritickou prací o pozitivismu Ernsta Macha. Během studií v Berlíně vydává svůj první román Zmatky chovance Törlesse (1906, česky 1967), který se setkal s příznivým ohlasem. Od dvacátých let se věnuje výhradně literatuře; živí se psaním esejů a divadelních kritik pro vídeňské listy. Již před válkou vydal dvě povídky pod společným titulem Spojování (1911, česky 1991) a roku 1924 vydává další novely v knize Tři ženy (česky 1991). Přestože v roce 1923 obdržel Cenu Heinricha Kleista za hru Blouznivci a roku 1929 Cenu Gerharta Hauptmanna, má neustále finanční potíže. Je závislý na na podpoře přátel a snaží se získat alespoň nějaké prostředky k vydání sbírky próz s ironickým názvem Pozůstalost za života (1936, česky 1991). Umírá v Ženevě, kam se v roce 1939 uchýlil do exilu. Po celou dobu pracoval na svém nejznámějším díle, románu Muž bez vlastností (1930 a 1932, česky 1980), který ovšem zůstal nedokončen.