Narozen v Schopfheimu ze švýcarských rodičů. Studoval medicínu a stal se doktorem lékařství. Medicíny se vzdal a usadil se v kantonu, v Tessinu. V této době se stal volným spisovatelem. Plodem jeho medicínských, psychologických a fyziognomických studií jsou díla Tvář člověka (Das Menschengesicht) a Meze fyziognomiky (Die Grenzen der Physiognomik), první z nich, fyziognomický rozbor tváří řady významných osobností politického, vědeckého a uměleckého života z různých období světových dějin, v druhé hluboká konfrontace vnějšího výrazu a vnitřního života s vážnou výstrahou před příliš lehkomyslným úsudkem o jiných podle lidské tváře. Česky vyšla taktéž jeho konkrétní aplikace Hitler v nás. Z ostatních Picardových děl sluší se zaznamenat alespoň Nerozborné manželství (Die unerschütterliche Ehe), Svět mlčení (Die Welt des Schweigens) a vynikající „Tcestopis“T po Itálii: Zničený a nezničitelný svět (Zerstörte und unzerstörbare Welt). V roce 1952 byl Max Picard vyznamenán Hebelovou cenou. Jeho díla vycházejí (kupodivu!) nejen v nových a nových nákladech v mateřské řeči, ale též anglicky, francouzsky, italsky, ve švédštině, holandštině, dánštině, vlámštině a v japonštině – a jak napsala mnichovská Neubau, čtou se stejně v Indii jako na Sorbonně. Celé Picardovo dílo ve své podivuhodné sevřenosti, nádherném klidu a hlubokém veselí, ve své moudrosti, která k nám mluví ze staletí na staletí, si podmaňuje čtenáře na celém světě a vede k vážnému zamyšlení.