Jan Polkowski (*1953)
Básník, v období komunismu nakladatel a redaktor samizdatových časopisů a knih, ve svobodném Polsku mj. mluvčí vlády Jana Olszewského (1992). Nositel mnoha literárních cen. V r. 1977 jeden ze zakladatelů nezávislého Studentského výboru Solidarity (SKS), od r. 1980 v Solidaritě. Zatčen v den vyhlášení výjimečného stavu 13. prosince 1981, internován do července 1982. Autor samizdatových básnických sbírek To není poezie (To nie jest poezja, 1980), Zhluboka dýchej (Oddychaj głęboko, 1981), Oheň (Ogień, 1983), Stromy (Drzewa, 1986). Ve svobodném Polsku: Elegie z Tymowských hor (Elegie z Tymowskich Gór, Znak 1990), Cantus (2009), Stín ( Cień, 2010), Hlasy (Głosy, 2012), Hořká hodina (Gorzka godzina, 2015), Pochod duchů (Pochód duchów, 2018), Rozhovory s Różewiczem (Rozmowy z Różewiczem, 2018), Otcova lžíce (Łyżka ojca, 2021), Zmatené jazyky (Pomieszane języki, 2021). Sebraná díla z let 1977–2022 vyšla v knize Když Bůh váhá. Básně 1–2. (Gdy Bóg się waha. Poezje 1–2.). Polkowski vydal dva romány: Stopy krve. Příběh Henryka Harsynowicze (Ślady krwi. Przypadki Henryka Harsynowicza) a Poslední láska (Ostatnia miłość, 2023). Publikoval svazek Vrátný a jiné povídky (Portier i inne opowiadania, 2019), deníkové zápisky Pandemie a jiné pohromy (Pandemia i inne plagi, 2020), sbírku publicistických textů Polsko, má láska (Polska, moja miłość, 2014), životopisný rozhovor Riziko být Polákem (Ryzyko bycia Polakiem, 2019). Polkowského básně byly přeloženy mimo jiné do němčiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny, ruštiny, ukrajinštiny, rumunštiny, hindštiny a švédštiny. Česky vyšel výbor ze sbírky Cantus (Souvislosti 4/2011, překlad Jaroslav Šubrt) a sbírka Hlasy (Books & Pipes 2023, překlad Lucie Szymanowská).