dauphin

Mýty a legendy australských aboriginů v deníkových záznamech jednoho z posledních bílých nomádů. Autentické vyprávění o tom, že i putování napříč kontinentem může být písní, jak se píseň stává mapou země a mapa země písní.

Cesty písní jsou jedinečnou kombinací beletrie, vědeckého pojednání z oblasti antropologie, pamětí a cestopisu. Třebaže velkou část knihy tvoří Chatwinovy aforistické záznamy z deníku, sám autor toto dílo označil za fikci. Zároveň však přiznával, že „vždy psal velmi blízko této hranice“. Jeho jazyk bývá označován za „úsporný“, „úsečný“, „eliptický“, ale již úvodní pasáže knihy Cesty písní ukazují Chatwinovu jedinečnou schopnost vystavět náladu a scénu z detailu. Chatwin neustále romantizuje nomády a jejich život, na obhajobu potulného života uvádí buddhistická, hinduistická a islámská přísloví. Cesty písní jsou pokusem vyjádřit kočovný život písní, cesta je považována za všelék. „Solvitur ambulando,“ píše. „Vyřeší se to chozením.“

Bruce Chatwin zemřel, nakažen virem HIV, v lednu 1989. „Odešel jsem ze 'světa umění' a vrátil jsem se zpět na vyprahlá místa: cestoval jsem nalehko a sám. Jména kmenů, mezi kterými jsem putoval, jsou nepodstatná: Rguibat, Quashgai, Taimanni, Turkomen, Boroko, Tuareg. Lidé, jejichž cesta na rozdíl od mojí neměla počátek ani konec.“

Přeložila Andrea Mustafá-Hamouzová

Náklad 1000 ks, 304 stran