„O Le Cléziovi se již přes třicet let píše jako o nejvýraznějším zjevu současné francouzské prózy. Nostalgické, do modra laděné příběhy o nevinnosti preindustriálního světa, o kontrastu většinou bezejmenného místa, před nímž je třeba se zachránit útěkem, a moře, které je spolu s pouští nejčastějším prvkem v Le Cléziově díle a zároveň symbolem vnitřní svobody. Hrdinové, často děti, utíkají z nudného světa dospělých, tak jako holčička z povídky Lullaby, do fantastického světa příběhů, které jsou jedinou pravou realitou.“ Lidové noviny, 26. května 2001
