„Už nevím, kdo jsem ani kde jsem: očekávám nějaký zvuk, jakoukoli vůni nebo viditelnou známku života, třeba pak uvěřím, že s mými vzpomínkami nevyhaslo i poslední světlo. Ale doufám zbytečně: vznáším se v úplné temnotě prostoru a času - necítím ani své vlastní tělo - jako ztracené zrnko prachu, které kupodivu má jen vědomí o své zbytečné existenci. Toto je smrt, pomyslil jsem si a otevřel oči.“
