Krajina zahalená dýmem – Romská epopej
Nemám ráda zobecňování. Nemám ráda škatulkování. Nemám ráda, když někdo vynáší soudy nad českou, postmoderní nebo třeba lesbickou literaturou. Hodnotit se má kus od kusu. Co když ale takový kus chce reprezentovat celou škatuli? Co když se k takovému zobecnění hlásí a hrdě sám sobě připíná odznak s takovým hodnocením? Tak se stalo v případě knihy Menyhérta Lakatose Krajina zahalená dýmem. A na odznaku se píše: „romská literatura“.
Výrazně autobiografický román maďarského autora romského původu je nečleněným a téměř nekonečným proudem obrazů, metafor a epizod. Dohromady tuto nepřebernou škálu historek spojuje příběh dospívání romského chlapce Něguše, podkreslený historickými událostmi, které rozbíjely idylu romské osady až k apokalypse před druhou světovou válkou. Osudy hlavního hrdiny zachycují bolestivý přerod romského kluka, který jako jediný z celé vesnice získá studiem gymnázia přístup do světa vzdělanosti, který je pro jeho okolí zapovězen. Vyrůstá v prostředí, kde se životní nejistota, plynoucí z naprostého odříznutí od okolí, snižuje důvěrou v pověry děděné po generace a v nadpřirozené síly. Cesta z této izolace je ztrátou záchytných bodů a rozrušením pevných základů. První sexuální zážitky, konfrontace s jinými klany při útěku před četníky, první bitky a morální dilemata? to vše skládá dohromady vzrušující obraz zrodu Něgušovy identity. V původních ryze popisných pasážích vyprávění se postupně rozpínají stále delší úvahy hlavního hrdiny, který stojí někde mezi dětským světem nereálných iluzí a tvrdými fakty postihujícími romskou komunitu v předválečném Maďarsku.
Tím, co drží všechny ty groteskní, tragické, absurdní, smutné i naprosto nepochopitelné lidské osudy pohromadě, je určitá esence toho, co pro autora znamená romský svět. Vyznačuje se nejen vnějšími atributy, jako je samozřejmá přítomnost špíny, bídy i řazení krádeže mezi nejvíce oceňované aktivity všech obyvatel takzvané cikánské Paříže. Romský život pro Lakatose představuje také silnější city a nerozdělitelná pouta, která svazují členy komunity do jednoho celku, který se tak může lépe bránit ničivým zásahům vnější reality. Všechno obnažené až na kost – emoce, situace, ale i lidské hodnoty a zásady – extrémní hrdost, smysl pro čest a věrnost přátelství a slibům.
Navzdory mému zmiňovanému despektu k veškerému zobecňování nelze popřít, že kniha Krajina zahalená dýmem je exkurzí do romského světa první poloviny dvacátého století. Posadí čtenáře do dýmem zakouřené chatrče naprostoušlapanou půdu místo podlahy a dá mu zakusit nepříjemnost věčného hladu a strachu z příchodu četníků. Zároveň mu umožní zklidnit se na životní tempo, ve kterém „se čas neměří na měsíce a na dny, ale na dobu, kdy všechno kvete, a na dobu, kdy opadává ze stromů listí“.
Kateřina Menclerová, www.nekultura.cz, 9. února 2008
