Eva Kantůrková: Doteky

menu

Eva Kantůrková Doteky

Vyšlo 7. 10. 2009
  • Nový román přední české autorky

  • Dva hlasy, ona a on, nebo on a ona, „na datu nezáleží“... Dva hrdinové, dvě já jednoho vypravěče, dva čtenáři dopisů adresovaných ze samoty do samoty, neodeslaných a přesto nacházejících odpověď. Dva životní příběhy a setkání dvou lidí, jejichž vztah se střídavě utváří a zase zaniká v pomalých, téměř neznatelných posunech, kličkuje mezi anonymitou a povrchností okolí, cizostí jazyka, vyprázdněnými dušemi, nánosy generací a rodinné tradice, aby se nakonec zastavil s otázkou namířenou na sebe sama: k čemu to všechno bylo?
    V románu Doteky se prozaička a scénáristka Eva Kantůrková dostává až na samý práh citlivosti, s níž lze zaznamenat proplétající se osudy dvou lidí – nevšední, avšak přesný románový tvar se zde snoubí s nesdělitelností a nepopsatelností jemných doteků sdíleného citu.

  • Přečtěte si recenzi na tuto knihu z A2.

  • Foto na obalu Jan Horáček

  • Náklad 1000 ks, volumen V2 matné lamino chlopně 120 x 200 mm, 336 stran

  • ISBN: 978-80-7272-202-0
  • Cena: 378 Kč

Doteky

Eva Kantůrková v tomto románu reflektuje dobu krátce po revoluci v roce 1989. Později se věnuje i životům několika proroků – především Mojžíše, Ježíše, Muhammada i kontroverzního Son Mjong Muna. Hlavním tématem je ovšem jeden křehký vztah. On, ovdovělý profesor na newyorské univerzitě, nesmířený se svou identitou Čecha. Ona, mladá empatická spisovatelka z Prahy, pronikající na Západ. Poprvé se setkávají při „invazi“ českého undergroundu do Ameriky, kdy si divocí mladí umělci z Čech užívají svobody i štědrosti Ameriky. Ona se vymyká. Sbližuje se s Ním, pomáhá mu překonat minulost svou životní zkušeností z nesvobodného státu, přenést se přes smrt otce, jíž byl svědkem během útěku z Čech. Terapeuticky spolu procházejí místa jeho dětství, těší je vzájemná přítomnost, přestože doteky jsou často neobratné a bolestivé. On si stále uchovává pozici intelektuálního mentora a zve ji do Spojených států, čímž jí poskytne možnost pochopit život na Západě. Jejich setkání jsou důvěrnější a důvěrnější, oba sdílejí své city, a přitom tápou. Neexistuje žádný pevný bod. Román představuje jemně uchopené setkávání a míjení, sbližování a vzdalování dvou hlavních postav, jež se snaží svůj vztah rekapitulovat pomocí dopisů – rozebírají všechny společně strávené okamžiky, snaží se v nich vyčíst řešení, pokračování svého vztahu. Tak blízkého a intimního, a zároveň krátkého, nefyzického. Kratší pasáž o prorocích s dějem asi příliš nesouvisí, jeví se jako čistě racionální exkurs, na druhé straně ani nepřekáží. Jen možná působí trochu nuceně.


Helena Badalcová, A2 č. 26 2010