dauphin

Sentimentální cesta končí líčením, jak autor přeběhl „jako strakatá krysa“ zamrzlé Ladožské jezero a unikl tak bolševickému pronásledování. Zoo v tomto místě na Sentimentální cestu bezprostředně navazuje. Šklovskij se dostal do Berlína. Zde pobýval ve velké skupině ruských emigrantů, povětšinou umělců, vzdělanců a společenské smetánky carského ruska. Ruská emigrace žila v oblasti berlínského zoo. Stejně jako její zvířecí sousedé žila podivně, znuděně, shlukovala se do tlup a vzpomínala na domovinu. Proto autor staví do čela svého Zoo bizarně dlouhé motto, tvořené Chlebnikovovým líčením lidského zvěřince.

V Třetí fabrice vypráví autor o třech fabrikách vlastní duše – mládí, OPOJAZu a nepojmenovatelném dnešku. Nesoudí, ale pojmenovává a analyzuje. Nemůže se spoléhat na city a krásná slova, všímá si proto, jak jsou zkonstruovány. Bývalá krásná slova ztratila výpovědní hodnotu, omrzela se veškerá duchaplnost a krasořečnění. Rozpor mezi starou humanitní kulturou a novým světem je neudržitelný. Velkolepě klenuté teorie o spáse člověka a světa si říkají o sarkasmus. Humanitní vědy, tajnosnubné řeči o životě geniálních jedinců a převypravování jejich myšlenek, se lepí na stránky knih a nemohou z nich ven...

Třetí fabrika v češtině vyšla pouze časopisecky, a to ve Světě literatury roku 1967. Jan Zábrana ji původně překládal pro jediného čtenáře, svého přítele Josefa Jedličku. Čtenářům se nyní v této knize dostává završení autorovy volné trilogie.

Přeložili Jiřina Zumrová (Zoo) a Jan Zábrana (Třetí fabrika). Překlady revidoval, doslovem, poznámkami a fotografickým doprovodem vybavil Petr Šimák.

Náklad 1000 ks, V2 matné lamino chlopně 120 x 200 mm, 264 stran