Henry Miller: Čas zabijáků (Studie Rimbauda)

menu

Henry Miller Čas zabijáků (Studie Rimbauda)

Vyšlo 19. 10. 2017
  • Čas zabijáků můžeme vnímat coby oslavnou píseň na Rimbauda, na mládí a nevinnost, jako konfrontaci jednoho umělce s druhým, jako temnou vizi budoucnosti i jako kritiku umění dvacátého století.

  • Eseje představují Henryho Millera jako pronikavého a odvážného myslitele, bořitele model, obhájce zázračnosti života a proroka nadaného ostrou jasnozřivostí. Civilizační zlo a ideologické bludy své i naší doby pojmenoval s nemilosrdnou přesností a v nadčasové perspektivě, a směle se tak zařadil k velikánům západního myšlení.

  • Henryho Millera známe především jako autora autobiografických románů, avšak nemalou část jeho díla lze označit za esejistickou. Tak tomu je i u Času zabijáků (Studie Rimbauda), dvojité „eseje“, kterou napsal v polovině čtyřicátých let poté, co jej uchvátilo dílo Arthura Rimbauda. Ačkoli má však kniha v podtitulu slovo „studie“, nejde o literární kritiku v pravém slova smyslu, jakou Miller nikdy ani nepsal, ale spíše o srovnání sebe samého s francouzským básníkem. Miller se v knize sice pokouší o osobitý výklad Rimbaudovy poesie, avšak ten rozhodně není jeho hlavním cílem. Rimbaud mu primárně slouží jen jako prostředek k dalšímu sebehledání, jako zvětšovací sklo při odhalování vlastní identity.

  • Na tuto knihu upozorňuje OKO Kosmasu.

  • Přeložil Jakub Marx.

  • Náklad 800 ks, V2 matné lamino 120 x 200 mm, 144 stran

  • ISBN: 978-80-7272-983-8, 978-80-7272-985-2-3 (ePub), 978-80-7272-684-5 (pdf), 978-80-7272-986-9 (Mobi)
  • Cena: 248 Kč

Čas zabijáků (Studie Rimbauda)

Jedním z nenápadných nakladatelských překvapení pro mne bylo loni na podzim první české vydání esejistického textu jiného Američana, Henryho Millera. Je to Čas zabijáků s podtitulem Studie o Rimbaudovi.

Jak je připomenuto v anotaci knihy, není to v pravém slova smyslu Rimbaudův portrét jako právě tři knihy, které jsme zmínil výše. Je to především poměřování Rimbaudem, psaní o sobě samém, tedy o Millerovi. Ale je to text natolik nápaditý a objevný, že nezestárnul ani po více než sedmdesáti letech. A je to esej stejně o literatuře jako o světě, o lidech. Poslechněte si pár vět z úvodu: „Status básníka – a toto slovo užívám v širším i užším smyslu – nepochybně odhaluje skutečný stav vitality národa. Čína, Japonsko, Indie, Afrika, primitivní Afrika – odtamtud stále ještě poezii nelze vymýtit. Co v této zemi zjevně postrádáme, aniž bychom si to však uvědomovali, je snílek, geniální šílenec. A o něco dále ve stejném duchu: Ve víru přicházející temnoty a chaosu – učiněného blázince – dnešní básníci ustupují a balzamují se tajnou řečí, co je čím dál méně srozumitelná. A jak jeden po druhém zhasínají, tak státy, které je zplodily, se s vervou řítí do záhuby.“ Ano, jistě, Henry Miller patřil také k těm vidoucím snílkům a jeho téměř manifest o souvislosti mezi respektem k básníkovu hlasu a stavem společnosti se dnes naplňuje mnohem zřetelněji.


Zdenko Pavelka, OKO Kosmasu 9. února 2018