Velká přetlaková revoluce z paradoxnosti pobývání v útrobách maloměsta ozářila kolorit uspaných životů. Kolorit každodennosti páchnoucí šílenstvím, pokrytectvím, vyčůraností a především alkoholem tu a tam udeří svou absurdností podlité oči a odhalí nejen svou nesnesitelnou přízemnost, ale i poetičnost. Nápoj ze satiry a sarkasmu, podávaný jemně vychlazený podobně smýšlejícím „maloměšťákům“, aby se mohli zasmát, nadechnout se a žít další dny, aniž by si zažádali o místo v léčebnách.
