Miroslav Černý: Tsagiglalal - mýty a legendy indiánů náhorních plošin

menu

Miroslav Černý Tsagiglalal - mýty a legendy indiánů náhorních plošin

  • TSAGIGLÁLAL je sbírka vyprávění indiánů obývajících náhorní plošiny severozápadu USA a jihu kanadské Britské Kolumbie.

  • TSAGIGLÁLAL je dvacet pět příběhů v pěti kapitolách zaznamenaných podle původních vyprávění indiánských kmenů.

  • TSAGIGLÁLAL je první ucelený soubor mýtů a ledend z amerického severozápadu přeložený do češtiny

  • 115 x 200 mm, 160 stran, V2, lesklé lamino, klopy

  • ISBN: 978-80-7645-536-8, 978-80-7645-537-5 (pdf), 978-80-7645-538-2 (ePub), 978-80-7645-539-9 (Mobi)
  • Cena: 286 Kč

TA, KTERÁ VIDÍ VŠE

V místech, kde později vznikla osada Wishram, bydlela kdysi jedna žena. Šlo o náčelnici lidu tohoto kraje. Bylo to v dávných dobách, dříve než sem po Velké řece doputoval Kojot a proměnil povahu věcí. Lidé tehdy ještě nebyli pravými lidmi. Když do těchto míst na svých toulkách Kojot konečně zavítal, zeptal se lidí, zda se jim žije dobře, či špatně. Poslali ho za svou náčelnicí žijící ve skalách, odkud měla dobrý výhled na tábor a viděla vše, co se kde dělo. Kojot vyšplhal k jejímu obydlí a zeptal se jí: „Staráš se o svůj lid dobře? Pečuješ o něj, nebo jsi jedna z těch zlých žen?“ „Učím je, jak postavit dobré příbytky a žít dobrý život,“ odpověděla mu. „Svět se ale brzy změní a ženy už nebudou moci být náčelnicemi,“ řekl Kojot. „Ani ty už svůj kmen nepovedeš.“ Poté ženu proměnil ve skálu a rozkázal: „Zde zůstaneš navěky a budeš dohlížet na lid této země.“ Všichni lidé vědí, že Tsagiglálal vidí vše. Kdykoli vzhlédnou, spatří, jak na ně ze skály shlížejí její velké oči.


Skála s petroglyfem mytické indiánské náčelnice se nachází nad pravým břehem řeky Kolumbie na území dnešního amerického státu Washington. Je to skutečně magické místo, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť jsem je před lety navštívil. Bylo to v době, kdy jsem rok pobýval na americkém severozápadě a svůj čas jsem spravedlivě dělil mezi cesty po jeho pacifické části, tedy západně od Kaskádového pohoří, a výpravy na východ od Kaskád, to jest do oblastí, jež jsou v geografii a geologii označovány jako náhorní plošiny.

Třebaže se v anglickém originále, z něhož český překlad vychází, používá jednotné číslo (Plateau), plurál je skutečně na místě, neboť se tu setkáme s překvapivě členitým terénem složeným z rozmanitých pánví, tabulí a dalších krajinných prvků. A zdaleka ne všechny jsou ploché či rovné, jak by naznačoval alternativní název „náhorní roviny“. Osobně se mi nejvíce líbí označení „náhorní planiny“. Protože se však v přírodních vědách pojmy „plošina“ a „planina“ nepovažují za synonyma, přidržíme se v této knížce zavedené terminologie.

Kromě podstatné části státu Washington zabírají náhorní plošiny také území v Oregonu, Idahu, Montaně a v jižní sekci kanadské provincie Britská Kolumbie. Jde v podstatě o jakýsi horský úval, který je ze západu ohraničen již zmíněným Kaskádovým pohořím, v Kanadě Pobřežními horami a z východu Skalistými horami. Touto mezihorskou sníženinou se valí dvě mocné řeky – Kolumbie a Fraser – a spolu s nimi i několik větších přítoků, například Thompson River nebo Snake River. Jinak jde ale o relativně suchý region s polopouštním podnebím a velkými teplotními rozdíly mezi létem a zimou, který na jihu přechází v ještě aridnější prostory Velké pánve.

Místo, kde Kojot proměnil náčelnici Tsagiglálal v kámen, najdeme u vodní tepny celé oblasti. Nedaleko odtud, kde se dnes rozkládá město Dalles, fungoval po staletí nejvýznamnější obchodní uzel indiánských kmenů obývajících náhorní plošiny. Do jisté míry bylo toto území srdcem, duší a pamětí náhorních plošin. A Tsagiglálal (Ta, která vidí vše) na ně a jeho syny a dcery od počátku věků dozírala a u toho naslouchala příběhům, které si po večerech, nejčastěji v zimě, vyprávěli u táborových ohňů.