DAUPHIN
photo © Jan Horáček


Pavel Göbl  Tichý společník

  • Novela, jejíž scenáristická podoba se stala podkladem právě vznikajícího stejnojmenného filmu z rodu divokých včel, plácaček, čepicí...
    Pastorálně rurální story odehrávající se v hororovém prostředí severomoravského venkova. Slovy autora:
    Náboženskost, rituál a tabu v našem dnešním světě, u nás doma, z odlehčeného úhlu pohledu vesnického pobudy.

  • Přečtěte si recenzi na tuto knihu z www.nekultura.cz.

  • Fotografie Jan Horáček

  • Náklad 800 ks, V2 matné lamino chlopně parciální lak, 120 x 200 mm, 192 stran

  • ISBN: 978-80-7272-151-1
  • Cena: 228 Kč (včetně DPH 10%)

Tichý společník

Filmový režisér Pavel Gőbl napsal svoji literární prvotinu ryze jako filmový scénář. Na tom není nic neobvyklého, scénáře se píší, filmy se točí, ale poté, co si dokončený scénář přečetl majitel literárního nakladatelství Dauphin, pan Daniel Podhradský, se věci daly rychle do pohybu. Pan nakladatel požádal autora, aby vzniklý scénář přepsal do knižní podoby – a jak se řeklo, tak se i za nedlouho stalo. Absolvent televizní a filmové režie ve Zlíně a Praze knihu napsal a na pultech vybraných knihkupectví se již několik měsíců můžeme setkávat s velmi kvalitní prvotinou, jež pro svého tvůrce získala literární cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku.

Po útlé zelené knize sáhnou v první řadě literární experimentátoři a čtenáři, jenž se nebojí vydat se i do nebestsellerových oddělení českých knihkupectví. To, že se kniha neprodává po desetitisících, nutně nemusí neznamenat, že je špatná nebo nepovedená, ale spíše to, že se v záplavě všech, jedněmi proklínaných a dalšími zbožňovaných, šifer a čarodějů jednoduše ztratí. Což je na jednu stranu velká škoda, ale na druhou stranu můžeme doufat v nějaký přelomový zvrat.

Vyprávění začíná jednoho mlžného rána, kde je nám na ploše několika stránek představeno hned několik postav. Čerstvě rozvedená překladatelka Lenka, která se po krachu manželství odstěhuje pryč z města, aby se vrátila zpátky domů do rodné severomoravské vesnice za svým otcem. Další postavy, se kterými se čtenář v příběhu potká, jsou Lenčin postarší otec, místní povaleč, lesní dělník a hrobař Miroslav Malina, jeho družný pomocník Fanda, svého času malíř bez znalosti perspektivy.

Po přečtení novely si leckterý čtenář může říci, že zde děj ani tolik nefiguroval, ale není to tak. Děj se sice nese celou knihou jaksi v pozadí, je rozdělen do sedmi po sobě jdoucích dní. Připomíná tak osamělou loďku klimbající se neslyšně na hladině jezera, která se nepostřehnutelným vodním proudem pomalu vzdaluje břehu. Ale každá postava sebou přinese svoji vlastní část příběhu, jenž stejně, jako košíkář splétá proutí, spojí a poté rozdělí osudy obyvatel vesnice mezními událostmi, mezi které patří například stavba dálničního obchvatu, dvě úmrtí a šílený nápad pohřbívat mrtvé vzpřímeně – kvůli omezeným prostorům hřbitova. Příběh popisuje běžný život jedné bezvýznamné vesnice, jejíž obyvatele zasáhne plánovaná stavba dálničního obchvatu. Hlavní dějový rámec je doplněn několika vedlejšími, sloužící jak k pobavení, tak k zacelení celého děje.

Kniha popisuje místy veselou, místy smutnou realitu nejmenované severomoravské dědiny. Vše, co k ní patří. Životy místních, jejich práci, zábavu nebo těžce zpité chudáky, jež si za práci nechávají platit dopředu, a slivovicí k tomu. To vše bez zbytečného sentimentu. Kdo kdy bydlel, nebo alespoň pobýval, ať už u babičky nebo u kamaráda na venkově, tak jej občasně vlažně proudící (ne)dění v knize nepřekvapí. Kdo nezažil, tak se buďto vyprávění poddá, nebo knihu odloží. Autor nám však svojí přesnou expozicí, častými střihy, prostřihy a detailními popisy prostředí a postav výborně pomáhá udělat si výtečnou představu o všech účinkujících.

Bez okolků se dá říci, že jednoznačně nejlépe napsanou postavou posledních let v české literatuře je alkoholik, příležitostný dělník a v márnici spávající Miroslav Malina. Tak plastickou a svým způsobem skvělou postavu jsme v knihách už dlouho nezažili. Zásadním faktem je, že postava Mira Maliny je překreslením, kdesi na severu Moravy, žijícího pana Maliny.

Samotnou kapitolou této recenze by mohlo být nářečí, kterým na sebe hrdinové knihy halekajó. Méně znalým čtenářům bude možná chvíli trvat, než si na jazyk zvyknou, ale o to hlubší zážitek jim poté četba poskytne. Kontrastem vůči nářečí, které používá většina postav, je střídmý a spisovný jazyk vypravěče.

Už jen to, že se na trhu vůbec objeví tak živá kniha, od autora, jenž podle svých slov chtěl svým vlastním způsobem pokračovat tam, kde před několika dekádami skončil Bohumil Hrabal, je velké překvapení. Podobností s rukopisem známého Pábitele je hned několik. Mezi nejzásadnější podobnosti patří plastická charakterová výbava postav, prostředí vesnice, lokální problém, který hyne za hranicemi okresu, avšak stále se dotýkající všech obyvatel a krotký, avšak živelný slivovicový humor. Avšak Gőblova prvotina se nesnižuje k pouhému kopírování osvědčených postupů a prošlapaných cestiček. Spisovatelův autorský vklad do novely je natolik svébytný, že brát Tichého společníka pouze jako pokračovatele Hrabalových knih je velké pochybení.

Při nedávném rozhovoru pro server Nekultura.cz Pavel Gőbl prozradil, že společně se svými spolupracovníky a producenty v současné době shání a zajišťuje finanční zdroje pro natáčení stejnojmenného filmu u soukromých subjektů. Takže se podle všeho máme v kinech na co těšit.

Martin Toman, www.nekultura.cz, 17. 10. 2009