DAUPHIN
photo © Jan Horáček


Mojce Kumerdej  Víc než žena

  • V souboru povídek Fragma (2003), z něhož je připraven náš výbor vytváří Mojce Kumerdej svým hlasem originální ženskou perspektivu, ze které nahlíží vztahy mezi muži a ženami deformované nejčastěji sexuální posedlostí a rodinným stereotypem. Do důmyslně komponovaných syžetů vlamuje obskurní charakterové vlastnosti postav, a tvoří tak příběh poukazující svou absurditou a vyhroceností na problémy jak lidské osamělosti a mezilidských vztahů, tak vlivu dnešní „z kloubů vymknuté“ doby.

  • Přečtěte si recenzi na tuto knihu z A2.

  • Fotografie Jan Horáček

  • Náklad 800 ks, V2 lesklé lamino, 120 x 200 mm, 156 stran

  • ISBN: 978-80-7272-153-5
  • Cena: 188 Kč (včetně DPH 10%)

Víc než žena

Povídky slovinské spisovatelky Mojci Kumerdej jsou víc než čtivé. Jsou velmi čtivé. Napětí, erotika, (místy) vtip. A to dokonce nechtěný. Téma deformovaných a patologických lidských vztahů, na které je možné převést všech jedenáct povídek, je staré jako literatura sama. Starý je i mechanismus, který autorka využívá v zápletkách: hrdina se nechává polapit do pasti vztahů, trpí, volí krajní řešení a umírá. Následuje katarze. Všichni totiž dobře víme, o čem je řeč, ačkoli málokdo z nás se o tom odvažuje mluvit. V povídce Pod hladinou přihlíží matka z bungalovu na břehu moře smrti své dcery a rozhoduje se neudělat nic; dcera jí vzala manželovu lásku. Její smrt tuto lásku vrací. Jde o jednu z nejlepších povídek; jazyk vypravěčky je velmi prostý a civilní, díky kontrastu obsahu a formy se tak autorce daří dosáhnout velké působivosti. Avšak čím dál čtenář čte, tím víc je mrtvých; některé povídky jsou neotřelé, jiné přinejmenším vtipné, další už balancují na hraně banality. Celá sbírka vzbuzuje pocit „neusebranosti“. Jazyk, který zpočátku působil jako vhodně (a záměrně) zvolená forma, začíná v jistém okamžiku unavovat: údiv protagonisty lze zkrátka vyjádřit i jinak než spojením „zíral jako tele“. Právě tak však zírá čtenář na překladatelské přešlapy typu: „Laskal ho rukama na hrudi i hlasem a pánví se tiskl k jeho hýždím.“ Po krátké debatě s přáteli jsem dospěla k názoru, že laskat hlasem po hrudi nelze. Tím spíše se tisknout hlasem k hýždím.

Marie Iljašenko A2 č. 7 2009