Sedmá sbírka teplické autorky. Básně vyvěrající z krajiny, která ji obklopuje, od
hnědouhelných povrchových dolů ke hřebenům Krušných hor. Lyrické sonety, v kterých
je přímý prožitek s přírodou. Reflexe života, který je často nahlížen v obzorech jeho
konečnosti, s meditativním záběrem. V obsáhlé baladě o neznámém chlapci, která není
jen popisem děje, se autorka táže po základním odkud a kam, na které odpovídá vírou.
Všímá si i událostí ve světě, které ji nenechávají lhostejnou. Závěr sbírky uzavírá
hrstkou Haiku z děravé kapsy.
