DAUPHIN
photo © Jan Horáček


Miloš Gerstner  Prokletí pastýřů z Rohu

Vyšlo 20. 3. 2015
  • Román známého krkonošského autora nám vypraví o zmizelém světě starých horalů, jejich tvrdém životě, lásce, chlapské hrdosti a cti.

  • Vezmi, čtenáři, toto dílko jako ódu na ryzí český jazyk, na krásu proměn horské přírody, jakož i na práci lidí, kteří hory obývali a využívali k svému přežití a také jako výčitku těm, kteří je drancovali s vidinou lesku zlata, což v podstatě platí dodnes.

  • Na tuto knihu upozorňují Literární noviny.

  • Přečtěte si recenzi na tuto knihu z Českého rozhlasu.

  • Náklad 600 ks, V8 110 x 200 mm, 232 stran

  • ISBN: 978-80-7272-682-0, 978-80-7272-683-7 (pdf), 978-80-7272-684-4 (ePub)
  • Cena: 248 Kč (včetně DPH 10%)

Láska prchavá jak ranní mlha v románu o horách a lidech (Prokletí pastýřů z Rohu)

„Ódu na ryzí český jazyk, na krásu proměn horské přírody“ psal Miloš Gerstner v příběhu, jehož knižní podoba dostala název Prokletí pastýřů z Rohu. Poetické vyprávění vydalo v Podlesí nakladatelství Dauphin Daniela Podhradského.


Historie panského rodu obývajícího sídlo vystavěné pod horským štítem zachycuje generace hospodářů a zvelebitelů. Sem přivádějí ženy, tady se rodí děti. Prokletí místa způsobuje úmrtí prvorodičky, vždy mladé ženy, přivdané do domu. To zažije i Jakub, jenž příběh spojuje a na začátku pohřbívá svého otce a ujímá se majetku, na konci – o několik desítek let později, zázračně nestárnoucí – se těší z rozrůstající se rodiny a snad zlomené kletby.


Prostý lidský osud

Lidské osudy se v Gerstnerově knize ubírají podle jasných a prostých vzorců: narození, okouzlení láskou, zklamání, hledání i nacházení, a protože dílem je to vše pohádka spíš než pověst, metafora věčného koloběhu, vše dospěje ke šťastnému konci, novému počátku. Důležité ovšem je, čím autor svoji fabulaci přizdobil – lásek zhrzených i naplněných přece máme v literatuře nepočítaně – jak tedy najít model osobitosti? Odmítnout alternativu či kontra pozici danému a zavedenému, to je návod Miloše Gerstnera, prozářit zdánlivě známé, či ještě lépe právě „to“ povědomé zdůraznit. Dílo pak nemůže být ohrožováno moralismy nebo zbytečným sentimentem.


Krajina v srdci nacházená

Jímavé podkreslení, které pisatel svému vyprávění zadal, pochází jistě z upřímného vztahu k prostředí. Jak zjistíme z Doslovu a ověříme z textu, přírodní kulisy jsou jaksi „nadvládné“. Konkrétní pojmenování nedostaneme – hory a město jsou zkrátka Hory a Město s velkým počátečním písmenem, řeka se jmenuje Bystřina, podobně jako časové určení – sic jde o království – může být v poměru jakékoliv doby.


Síla autora v kráse popisu

Styl, kterým Miloš Gerstner předkládá svoji poetickou legendu, vynikne především v popisu světa, do něhož se hrdinové rodí a dobývají příslovečný chléb: „Kleč zavoněla, poutníci si sedli na žulový kámen a očima se rozběhli po širých pastvinách. Jsou sytě zelené a bílé a žluté pestíky květů přečnívají hustý kožich travin. Slunce přeskočilo temeno Korouhve a hodilo na ně zlatý závoj. Rosa na květech je křehčí skleněných číší a třpytnější démantů.“ Nelze přeslechnout ozvuky mistrů hutných, a přece laskavých, jemných literárních plenéristů: Klostermanna, Stifftera, tam kde se více setkávají lidé snad i Vančury. Není to tak ohromující bravura jako u výše jmenovaných, ale příjemná kombinace pozorovatelského talentu, melodičnosti a citu je i zde evidentní. A tak je Prokletí pastýřů z Rohu četba téměř dojímavá, pro čtenáře oceňujícího jazykové hodování, nepostradatelná.


Milena M. Marešová, Český rozhlas – Vltava / Mozaika, 8. 4. 2015