Velká přetlaková revoluce z paradoxnosti pobývání v útrobách maloměsta ozářila kolorit
uspaných životů. Kolorit každodennosti páchnoucí šílenstvím, pokrytectvím, vyčůraností
a především alkoholem tu a tam udeří svou absurdností podlité oči a odhalí nejen svou
nesnesitelnou přízemnost, ale i poetičnost. Nápoj ze satiry a sarkasmu, podávaný jemně
vychlazený podobně smýšlejícím „maloměšťákům“, aby se mohli zasmát, nadechnout se
a žít další dny, aniž by si zažádali o místo v léčebnách.
