Na předměstí Olémbé, ztraceném na severu Yaoundé, sedáme do taxíku. Míříme do Mini Ferme Melenu. Brzy bude půlnoc. Odlehčovací odstávka elektřiny ponořila město do tmy. Do tmy, kterou nic neruší, ani světlušky, ani reflektory aut, ani lampičky pouličních prodavačů.
Stojíme v dopravní zácpě u trhu v Messassi, taxikář se na nás otočí a rozšafně se ujistí: „Takže do Mini Ferme? Slyšel jsem správně, synci?“ Simon nejasně zamručí „jo“. Podle toho, jak se taxikář tváří, chápeme, že v Mini Ferme bude hodně horko. Simon se bez okolků šoféra ptá, jestli zná bar Dobrý číslo. „Kluci, já nemůže znát všecky bary se štětkama ve městě!“ Pouští volant a zdvihá ruce nad hlavu. „Je to tam žhavý žhavý, člověk by tam musel prošukat celý noci, aby to všecko sypal z rukávu! Já, vzhledem ke svýmu věku, tam zajedu třikrát za uherskej rok. Vždyť mně už je, kluci, padesát! Padesát!“ Simon poněkud nesměle otvírá okénko – taxikář kouří. Ze všech stran k nám doléhá troubení aut. Z barů na hlavních tepnách se ozývá žhavý hit ve stylu bikutsi.
Mám chuť… mám chuť… mám chuť to dělat!
Prodavačka grilovaných makrel chrstla vodu s rybinou na silnici. Málem nás postříkala. Taxikář se rozčiluje, dáma na něj zařve: „Prdel tvý mámy!“
Šofér zahazuje špačka do stružky a přitom nám sděluje informaci, o níž soudí, že se nám bude hodit: „Chlapi, v Mini Ferme je úplně jedno, kam pudete, jestli do toho vašeho Dobrýho čísla, nebo jinam. Tam seženete dobrý holky úplně všude. Fakt všude! Parádně si užijete, a vůbec to tam není drahý!“
Vyjeli jsme ze zácpy mezi Messassi a Émanou. Hned nato odbočujeme do uličky, která nás dovádí k hlavní silnici v Nkol Éton, po ní jedeme až do Bastosu. Bastos se pozná snadno, je to jedna z nejzazobanějších čtvrtí v Yaoundé. Možná ta úplně nejzazobanější, je tam plno ambasád a konzulátů. Vládne tam klid. Tu a tam mladičká dívenka na vysokých podpatcích vyhlíží na krajnici zámožného kunčafta. Jo, tyhle pepřenky! Neubráním se myšlence, co všechno příšerného asi obnáší vydobýt si svůj kousek chodníku. Kdo jim ho pronajímá? Kolik si bere z každého čísla? A jakou roli v tom všem hraje státní pokladna? Můjtybože! Chci se zeptat Simona, co si o tom myslí, ale taxikář zesiluje na plné grády nigerijskou písničku, která boduje i u nás: „Dorobucci.“ Slovům nerozumíme, ale muzika je tak chytlavá, že člověk má chuť vrtět zadkem do rytmu. Tancujeme se Simonem hlavami a opakujeme refrén: Óó áá doróóó… Dorobucci óó! Óó Dorobucci óó! Na sociálních sítích se hojně diskutuje o tom, že se v textu skrývá podprahové, satanské poselství. Maminčin pastor svým ovečkám taky podobná kázání vycházející rovnou z pekla zakázal poslouchat. Ale my, ať se to pastorovi Ndžohovi Solovi líbí nebo ne, si se Simonem a taxikářem dál pěkně od plic dorobučujeme.
Po necelé půlhodině taxikář zastavuje v rušné ulici. S úsměvem na nás mrkne: „Takže hoši, jsme na slavný Melenský cestě!“ A pořád s tím svým šibalským kukučem pokračuje: „Támhle před náma je křižovatka Total, tady po straně křižovatka Mini Ferme. To vaše Dobrý číslo bude někde kousek tímhle směrem. Zeptejte se a někdo už vás nasměruje.“ Simon platí, vystupujeme. Šofér se rozjíždí, ale ještě na nás stačí křiknout: „Užijte si to, kluci! A pamatujte, že život se jede jenom na jedno kolo!“
Stojíme uprostřed šíleného rachotu. Říkám si, jak se zdejší obyvatelé můžou vyspat. Bary jsou narvané hlavně mládeží, aktuální hity jedou na plné decibely, na hranici snesitelnosti. Na předzahrádkách se tancuje, někteří tanečníci věrně napodobují kopulační pohyby. Nedokážu rozeznat dívky, které sem přišly za zábavou, od profesionálek. Skoro všechny panterky v přiléhavých minišatech a na vysokých podpatcích jako Lady Gaga vypadají jako prostišukny.
Některé se už na nás lepí, Simon si dokonce nechá sáhnout na kalhoty, trochu mě tím udivuje. Některé pepřenky mají tak hluboké výstřihy, že už by vyšlo nastejno, kdyby svoje citronky nebo melouny vystavovaly jen tak bez ničeho.
„Tak jak, zlato? Vlítnem na to?“ „Hej, cvrčku, na milování dávám záruku jako v obchoďáku – spokojenost, nebo vrácení peněz!“ „Kluci, tyhle vyzáblý kůzlata vůbec neposlouchejte, pojďte si užít na měkoučkou matraci k Mámě Tempuře!“ Všechen ten frmol se odehrává v burácení dieselagregátů, které dodávají šťávu nespočtu náleven v okolí.
Stánkaři s grilovanými špízy suya jedou na plné obrátky. Před bary, k velké radosti opilců, postávají prodavačky s opékaným kuřecím, vepřovým nebo grilovanými rybami. Další obchodníčci nabízejí kolové ořechy, banány, zázvor, bitter kolu, kořen ženšenu a nejrůznější účinné směsi, po nichž budete mít plantejna tvrdého jako kámen. Můžete u nich koupit i cigarety, bonbony, gumy na žvýkání i gumy na… Vzpomínám, to jsem byl ještě malý, jak maminka říkala Sitě Bwanze, že kondomy prodávané na ulici mají prošlou lhůtu, ale hlavně jsou moc malé. „Jsou snad vyrobený pro Číňany, nebo co.“
Se Simonem si všímáme, že v zákoutí trochu stranou stojí nádherná rostlina s dlouhýma nohama, zadeček má těsně obepnutý v křiklavě růžových, elastických šatičkách. Simonovi nepřijde vůbec špatná. Odkdy se zajímá o šlapky? „Pojď za ní,“ říká.
„Ty si zaplatíš pepřenku?“
„Kdo říká, že ji chci lípnout?“
„Jenom se ptám.“
„Něco mi napovídá, že by mohla vědět, kde je Dobrý číslo.“
„Hmm… možná…“
„Hele… když se nikoho nezeptáme, tak ani nemá cenu tady kejsnout. Ne? To se můžem rovnou vrátit do Doualy.“
Když jsme u ní, Simon přátelsky pozdraví. Ona se otočí a usměje. I swear! Je fakt krásná! Blond paruka vypadá úplně přirozeně. Ebenová bloncka. Tyhle paruky holkám sluší jen málokdy, ale téhle, jak bych to jen řekl, téhle sekne naprosto dokonale! Vypadá jako Beyoncé, ale o něco tmavší! Ebenová bloncka je štíhlá a vysoká, zkrátka top girl. Figuru jí ještě prodlužují vysoké podpatky. Je vidět, že pečuje o zuby, má je bílé a pravidelné jako klapky piana. Simon ji hltá očima. Já jsem spíš zaskočený než vzrušený, cítím se vedle ní nesvůj. „Hledáme bar Dobrý číslo. Říká ti to něco, kočičko?“ troufá si ji oslovit Simon.
„Nejste taky náhodou fotbalisti, co?“
Kočička mluví hodně hlubokým hlasem. Svědčí to o jediném, je to transka. Pro Simona ledová sprcha, domýšlím si. Taky že mu došla řeč, jenom civí na chlápka proti sobě. Blonďatého tranďáka to ale vůbec nevyvádí z míry, dál se na nás usmívá. „Tak jak, kocourkové?“ říká ještě hlubším hlasem. „Pomějem se spolu? Vyvezu vás do devětašedesátýho nebe. Se mnou dostanete všecko v jednom. A teď se držte: mám velkej doktorát z felace.“
Simon nevypadá vůbec ve své kůži. Zadržuju smích a ohlížím se kolem, abych se ujistil, že nás nikdo nesleduje. Opak je pravdou, konkurentky našeho dlouhonohého tranďáka čekají, až ho pošleme k vodě, aby se na nás mohly sesypat. Simon se nutí do úsměvu. Úsměv je to mírně kyselý. Tranďák se ale vyzná. „Za to, že máš tak krásný oči, broučku, si můžeš vybrat, jak to budeš chtít! Stačí říct, jakýho seš vyznání, a zbytek nech klidně na mně.“
„Jaký vyznání?“ diví se Simon.
„Božíčku božíčkovatej, to je přece jasný, ne? Katolíci na misionáře, muslimové na pejska. Věř mi, brouku, já se vyznám.“
Simon mlčí, a to i poté, co mu ebenový blondýn nabízí výhodný měsíční tarif. „Ale jenom, že seš to ty, miláčku. Tak jak? Bereš exkluzivní předplatný?“
„Uvidíme… pak,“ řekne nakonec Simon. Je úplně mimo, ale když jsem mu podal láhev vychlazené vody, trochu se vzpamatoval. „Teď hledáme bar Dobrý číslo. Musím si tam něco vyřídit a pak se za tebou vrátím…“
„Ale no tak, brouku! Ty si myslíš, že jsem úplně blbá? Sotva se známe a ty už mi lžeš, jako bysme spolu byli aspoň deset let. Jéminkote! To je tak miloučký. Já tohle prostě zbožňuju!“
Neubráním se a vyprsknu smíchy. Dokonce plácnu pěknou blbost: „No teda Rogere! Díky tobě Simon, náš milej Simon objevil sesterskou duši. Seš jednička, Rogere! Seš fakt jednička!“
Simona však jen tak něco nerozhodí. Stojí před blonďákem, zpříma jako kandelábr, upře mu pohled přímo do očí a zeptá se: „Víš, kde je Dobrý číslo, nebo ne?“
Transka si zapaluje cigaretu. „No tak jo, oukej… S váma je fakt zábava! Dobrý číslo je támhle naproti. Vidíte? Tam, jak tam stojí ten ohromnej mergl. To je Omarova kára. Ne abyste se mu o ni otírali! Nesnáší to. Je mi naprosto jasný, že jdete za ním, úplně od začátku mi to bylo jasný. Každej, co chce bozu, jde za Omarem. Svým způsobem mě to sere. Takový krásný kluci jako vy opovrhnou laňkou a radši nacpou prachy do kapsy támhletý svini. Však uvidíte, ten váš Omar je mistr světa v ohavnosti! Tomu tlustýmu praseti bych nedala, ani kdyby mi za to nabízelo miliony.“
„Omar z Benghází?“
„Jasně, Omar z Křupanova! Můžete mu za mě vylízat prdel. Ale pak se vraťte… Protože na mě, kocourku, jenom tak nezapomeneš, na rozdíl od tamtoho sráče. Drahoušku! Ty nevíš, že se říká, že je mnohem lepší si užít s Marylin Monroe, než go čutat do balonu in Mbeng?“
Simon tranďáka chytil bezděčně za paži, když slyšel, co řekl. Hned ho zase pustil a ukázal mu Rogerovu fotku na displeji telefonu. „Znáš ho, kočko? Vsadím boty, že ho znáš.“
„A na věci to mění co?“ na to transka znechuceně a zároveň pobaveně. „Píchat se mnou nechceš, ale rozumy by se ti ze mě tahat chtělo? Ty ubožáku.“
Simon mu do podprsenky zastrkuje dva tisíce franků. „Na prachy ti seru,“ odsekne tranďák, ale peníze si nechá.
„Když sereš, co teda chceš?“
„Tvýho plantejna, ty koumáku! Chci oba vaše plantejny. Miluju trojku…“
„Cože?“
„Mmm! Neměj strach, kocourku, bude to libovka. Přece jsem ti říkala, že mám velkej doktorát…“
„Jasně. Jasně, chápu.“
Některé šlapky, co nás zpovzdálí sledují, se začínají uštěpačně pochechtávat. Musí se náramně bavit při pohledu na Simonovo vyjednávání s dlouhonohým travesťákem. „Čtyři litry, to by šlo? Pět litrů?“ strká mu do podprsenky další a další bankovky.
„No tak jo. Viděla jsem ho tady, je to pár dní.“
„Kde přesně? A jak je to dlouho?“
„Ekié! Seš fízl, nebo co?“
„Tak už to vyklop, kurva, dochází mi trpělivost!“
„Oukej. Váš člověk se jmenuje Joker.“
„Joker?“
„Jo. Omarův Joker. Pobyl tady něco přes tejden. Možná dva. Dělal Omarovi pravou ruku. Když je tamto potřeba přepravit nebo to nechat přepravit holkama, tak potřebuješ někoho, na koho je spoleh. Kdo se jen tak z něčeho nepodělá.“
„A dál?“
„Ten týpek z tý tvý fotky byl moc hodnej kluk. A pak, prostě stačilo pár dní a byl z něj Joker.“
Simon chce vytěžit co nejvíc. „A co přesně Joker pomáhal přepravovat?“
„Ty seš panic, miláčku? Co je tohle za otázky?“
„Co?“
„Mám tě přeblafnout, aby ti to bylo jasný?“
„Oukej. Dobrý. A kde je teď, ten Joker?“
„Tak to já nevím. Bude to tak tejden, co někam go.“
„Kam?“
„Kurva, nevím! Ty fakt budeš panic. Co? Nebo seš z toho, jak si ho sám mastíš, nedoslýchavej? Teď jsem řekla, že někam go.“
Simon zastrčil mezi falešná prsa z froté ručníčků poslední bankovku. Transka se už přestala pitvořit. „Tomu tvýmu kámošovi se stalo něco divnýho. Strašně chtěl hrát za Barcelonu nebo Real Madrid, zkrátka tyhlety blbosti. Není zdaleka jedinej, nemine tejden, aby se tady nevyloupnul někdo takovej. Jenže zrovna tohohle Omar úplně zkazil. Tobě jde taky o bozu?“
„Ne. Já nechci go in Mbeng.“
„Chceš se stát Jokerem?“
„Do toho ti nic není.“
„Aha, oukej. Nic mi do toho není. No tak není! Tak já už držím hubu. A ty můžeš rovnou vypadnout. Jdi si za tím svým tlustým prasetem Omarem. Udělej to jako Joker. Byl to krásnej kluk, dokonce jsem mu nabízela, že mu na ten jeho mikrofon budu zpívat úplně zadara… Abys věděl, miláčku… já umím moc dobře slintat… no ale nechtěl. Radši si vybral Bílou Královnu. Tu albínskou čubku.“
„Hmm!“
„Končím! Natahuju si přes hubu tangáče. Zbytek ať vám řekne Omar. Já udělám líp, když sklapnu. Hlavně mu neříkejte, že vás poslala Gazela z Melenu. Vůbec totiž nestojím o to, aby se mi vometal u zadku, jasný?“
„Gazela z Melenu?“
„Pssst!“
Tranďák jde pryč, zdálky ještě na Simona křikne: „Nebudeš mít proč si stěžovat, to ti garantuju!“ Simon se usměje. Jako by mezi nimi padla hráz. Najednou si s tranďákem, já jako bych tam už vůbec nebyl, náramně rozumí. Běží za ním, chce po něm telefonní číslo.
„Jmenuju se Gazela z Melenu.“
„Já se jmenuju Enrico. A tohle je můj brácha Norbert.“
