Beerševa / Meliorace těla
prohledávám poušť
v píscích Negevu až po krk
na Ben Gurionově univerzitě
dokáží zavlažit i Jordán
kdyby bylo potřeba
mně stačí pramínky
Tvých vlasů
I kdybys je neměla
spletl bych je v řeku
Myslel jsem si
že Beerševa je ženské jméno
mohl jsem to poznat
kdybych byl v Tobě
topil bych se
zatímco ve městě
se jen dusím
já, tajný mistr meliorací
vědec a mág
s čarovnými prsty a zaříkávajícími ústy
kdykoli potřebujeme pramen
Slaná mikve
Moře je moje rituální lázeň
snímá provinění včerejší nespavosti
splachuje tabákový dým
odplavuje alkoholické zapomnění
rozpouští kila půlnočních klobásek
které jsi opekla na grilu
až z nich kapal tuk
náš tuk...
Cítil jsem se jako václavka
naložená v sádle
jak je kdysi dělával básník
Těžké, tak těžké
jako dnes já
Ale slaná mikve
ochlazuje sluneční grilování
smývá zbytky lásky
abychom se nadechli
nadlehčuje tíhu těla
až k unesení
Podzim v kibucu
V Be’eri jsme zapomněli
společně orat
Opírám se o písek pouště
horký prach až po kolena
a vyhlížím k Pásmu
Sem tam přiletí pozdrav
Tuhle poštu nepřijímáme
– a ještě se diví, když pošleme odpověď
Kdysi v Machanajim
jsem měl ještě pevnou půdu pod nohama
i na hladině Galilejského jezera
Nad Golanskými výšinami
vycházelo slunce, oslňující
třpyt zbraní, pravdy a lásky
mé lásky, překrývající
všechno bylo tak lehké
jako přejít Jordán
Hexagram byl jen
skládačkou ženských klínů
Každá byla pro mě
přece v kibucu je všechno společné!
Tmavé oči byly mým
Herzlovým dědictvím
Pro místo, kde končily jejich vlasy
stálo za to pracovat
pomerančové pole bylo příslibem večera
a večer příslibem zítřka
Nezapomínejme na naše dívky
pro které se nám tahle země
zdála zaslíbená
Mořská zahrada, mořské moře
Šedý ptáček v koruně fíkovníku
mezi zelenožlutou úrodou
musí být nenápadný, aby byl vidět
Dívám se na něj shora
nevidím ho proti modři oblohy
ale modřejšímu modři moře
Na ztrouchnivělé zemi
ve stínu záplavy oliv
se ztěžka sune naše želva
Malá, že ji sotva najdeš
a osamělá jako ráno my
Přes hlavy stromů se k nám na terasu
tlačí moře
naše mořské moře
Bez něj by nic nebylo
ani my na této zahradě
Marko ještě nestihl zastřihnout
rozmarýnový plot
Škrábe nás do nohou
To tamaryšky u břehu jsou
už ukázněny
aby zbylo místo pro nás
Tak nějak přece vypadá ráj
Zahrada bezčasí, bezvědomí
a bezchtění
Seshora voní káva starého Itala
Jeho člun ještě neodplul
ale jeho auto je náš budíček
každé ráno
Musí do přístavu, pro chléb
Kamkoli, ale musí
Stejně tak my musíme sem
Odkudkoli, ale musíme
