Když autor najde nakladatele (Poesie, Poesie II)
Nakladateli Danielu Podhradskému přišlo, že František Listopad je nespravedlivě opomíjený autor. Rozhodl se proto, že mu vydá spisy. Téměř všemu navzdory.
František Listopad – narozený 16. listopadu 1921 v Praze – je spolu s Bohumilou Grögerovou (nar. 7. srpna 1921) nejspíš nejstarším žijícím českým spisovatelem. Od roku 1959 Listopad, který se po únoru 1948 nevrátil z Paříže z pracovního pobytu, dlí v Portugalsku. Má za sebou rozsáhlé dílo, jež započalo v čase druhé světové války. Jeho publikační návraty byly po listopadu 1989 v rodné zemi nikoliv zcela sporadické, to zase ne, nicméně roztroušené. Nakladatelství Dauphin se rozhodlo pro podnikatelsky „beznadějný“ krok a nabídlo Listopadovi vydání spisů. Venku jsou zatím nedávno vydané dva svazky poezie: v úhrnu nějakých 1 100 stran. „Cestoval jsem za panem Listopadem do Lisabonu a domluvili jsme se,“ vysvětluje vznik projektu Daniel Podhradský, hlava i srdce nakladatelství Dauphin. „Mám totiž za to, že jde o autora tady neprávem opomíjeného.“ Zmíněné dva svazky poezie sice avizují, že půjde o Sebrané spisy Františka Listopada, to označení je však třeba brát s rezervou. „Nejde o spisy kritické, to je úkol pro další generace, nýbrž o spisy koncipované autorem,“ vypráví Podhradský. „Pan Listopad si například u řady svých překladů nebo textů esejistického charakteru, různě roztroušených mimo knihy, vybavuje jejich existenci a osud už jen málo nebo vůbec. Jednou je budou muset dohledávat badatelé.“ Spisy Františka Listopada by tak měly být, stojí v edičním záměru, „v první řadě uceleným, přehlédnutým a definitivně uspořádaným autorským výborem“, který edičně koncipuje Michal Jareš. Následující svazky budou věnovány autorovým prózám, uvažuje se o souboru esejů a textů divadelních a také o svazku memoárovém.
Josef Chuchma, MF Dnes