Jean Malaquais: Deník běžence

menu

Jean Malaquais Deník běžence

  • Deník běžence je volné pokračování Válečného deníku (Dauphin 2021). Autor v něm líčí více než dvouleté období zoufalého čekání na možnost vycestovat z Evropy. Zápisky jsou vedené ještě nemilosrdnějším tónem. Není divu, jako běženci a cizákovi, navíc židovského původu, mu jde o život. Smyčka zátahů a perzekucí se pozvolna stahuje. Je otázkou času, kdy definitivně sklapne past – pět týdnů poté, co se mu spolu s ruskou přítelkyní Galy podařilo odplout do Venezuely, německé jednotky obsadily i dosud neokupovanou zónu Francie...

  • V2 114 x 200 mm, 208 stran

  • ISBN: 978-80-7645-372-2, 978-80-7645-373-9 (pdf), 978-80-7645-374-6 (ePub), 978-80-7645-375-3 (Mobi)
  • Cena: 248 124 Kč (včetně DPH 10%) | Sleva: 50%

Ukázka

10. srpna

Stalin s požehnáním svého soudruha ve zbrani Hitlera vnutil Litvě, Lotyšsku a Estonsku bezcenné bezpečnostní smlouvy a pak je okamžitě zabral. Ve jménu „socialismu v jedné zemi“, jak jinak.

11. srpna

Dnes ráno po probuzení: žasnu, že jsem naživu. Žasnu.

14. srpna

Trest smrti pro generála de Gaulla, vynesený za tím účelem sestaveným pétainistickým tribunálem, mu jedině přidá na slávě. Mnohem víc než další generálská hvězda na čepici.

17. srpna

Třetí nebo čtvrtý den nepřetržitých náletů na Anglii. Stovky a stovky bombardérů a stíhaček. V nacistickém rádiu všichni skáčou blahem.

19. srpna

Nevím, co se sebou, a tak čtu a čtu, až z toho mám vidiny. A podobně jako zklamaní životem, kteří v každé hnidě luští znamení osudu, občas vidím dvojmo, když padnu na řádky, které mi znějí stejně důvěrně jako vlastní jméno:

Denně ujdeme kus cesty do Pekel,

bloudíce bez děsu čpavými temnotami.

Ano, držím se Flaubertovy rady slečně de Chantepiové a čtu, abych žil.

22. srpna

V Mexiku zavraždili Trockého. Pozoruji – mimořádně pronikavě slyším – spokojené kručení v kloace, která Stalinovi slouží za duši.

Doslechl jsem se, že „francouzské gardy“ doriotovské poslušnosti nedávno ve jménu záchrany rasy zapracovaly na židovských obchodech. Předpokládám, že se při té příležitosti nezapomněly patřičně zásobit.

Doriot převlékl kabát v roce 1934 – navztekalo ho, že komunisté kvůli jeho prosazování spolupráce s levicí všeho druhu, v té době se to v Moskvě stále považovalo za sociálfašismus, upřednostnili na postu generálního tajemníka přitakávače Thoreze.

27. srpna

Tak máme dvě Francie, řečené „svobodné“ – první sídlí ve Vichy a druhá se usadila v Londýně.

30. srpna

Republika rozebraná, politické strany i odbory úředně zakázané, nadekretovala se tedy a maršálovi odpřisáhla věrnost Francouzská legie bojovníků – s pendrekem v ruce má zemi dovést zpět na tu správnou cestu slávy a velikosti.

2. září

Rok Jedna předhazování drobů po honu. Co bylo na menu (prozatímní výčet): Polsko, Československo, Norsko, Belgie, Holandsko, Dánsko, Francie ve Führerově pupku; Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, několik plátků Finska a Rumunska v Gruzíncově chřtánu; Albánie, Britské Somálsko a pár kousků Libye v Duceho tlamě… A to byste chtěli, aby dřív či později nezašli na zažívací potíže?

3. září

Dělat – musím, ksakru, něco dělat se svým životem!