Není tomu až tak dávno, kdy mnohé elektrospotřebiče nebyly běžnou součástí domácností – dokonce já sama pamatuji, jak jsem rané dětství trávila s babičkou a dědou léto na neelektrifikované chatě. Večer jsme svítili plynovou lampou, na plynu se také vařilo, dokonce i pro vodu jsme chodili „s bandou“ ke studni vzdálené zhruba půl kilometru. Místo ledničky byl pod chatou vybudovaný malý sklípek, kam jsem i já musela lézt sehnutá. Ve sklípku bylo krásně chladno, přesto v něm v létě byla teplota vyšší nežli 10 C, takže systém nakupování a vaření tomu byl zcela podřízený. Polévka a zbytky od vaření tam vydržely do druhého dne, máslo babička kupovala malé, neboli osminku, aby se stihlo sníst než zežlukne, jogurty a čerstvé sýry se obvykle nekupovaly, jak tenkrát bývalo zvykem. Navíc byla nabídka zboží v obchodech oproti dnešku poměrně omezená. Na rohlíky jsme si mazali pouze máslo, nebo tavený sýr, kterému trochu vyšší teplota nevadila. Paštikovou konzervu jsme snědli najednou a nanuka jsem dostala, jen když jsem šla s babičkou nakupovat do místního obchodu. Žádné zamrazené polotovary, maso, zmrzliny nebo mražená zelenina. A podobně tomu bylo po celou historii, kdy uchovávání potravin bez elektrické energie muselo být důmyslné a praktické. Ovoce, zelenina a brambory se uchovávaly ve sklepích, mouka, obilí a luštěniny v dřevěných truhlách na půdách a podřadnější ovoce se buď usušilo, uvařila se z něj povidla, nebo se vypálilo.
Od dávných dob se lidé snažili prodloužit dobu přirozené trvanlivosti potravin, aby měli dostatečnou zásobu jídla na potom. Nejprve se uchovávaly potraviny v přirozeném stavu, nejčastěji sušené, nasolené či kvašené, postupným vývojem se primitivní konzervační metody, spolu s využitím přirozených biochemických procesů, stále zdokonalovaly.
Reklamy na první patentní zavařovací sklenice i první postupy konzervování potravin do sklenic se objevily v kuchařkách na počátku 20. století. Ve své době byly tyto novinky velmi drahé, takže pár desítek let trvalo, než se rozšířily do každé domácnosti. Konzervování v obalech přineslo mnoho výhod; tímto způsobem lze zpracovat prakticky každou potravinu, její množství je obvykle takové, že se zpracuje či sní najednou, s jednotlivými sklenicemi se snadno manipuluje a pokud se obsah některé z nich zkazí, nepřijdou vniveč ostatní zásoby. Sterilování potravin, neboli zavařování upadlo v posledních třiceti letech v absolutní nemilost. Aby ne, je synonymem nekonečné práce i trávení krásných letních dnů v kuchyni zpracováváním bohaté úrody. A přitom je v obchodech takový výběr různého konzervovaného zboží z celého světa. Ano, je. Mezitím jsme přišli na to, že jeho kvalita se ani zdaleka nepřibližuje té domácí. Z ekonomické stránky jsou průmyslové konzervy jedním z nejdražších artiklů v maloobchodě. A mimochodem – již Milada Benešová ve své knize Nakládání, zavařování, používání všeho ovoce a zeleniny z roku 1918 poukazuje na lenost hospodyněk a jejich zvyk drahé, zavařené ovoce nakupovat u cukráře.
Bráno optikou nečekaného a prudkého zdražení energií na podzim roku 2022 je hlavní výhodou domácích konzerv jejich energetická nenáročnost. Poté, co jsme je jednou tepelně ošetřili (jednorázový energetický vstup), již do jejich uchovávání kromě pečlivé kontroly nemusíme investovat vůbec nic. A to ani v dlouhodobém horizontu, podle druhu konzervované potraviny až několik let. K jejich uchovávání nejsou potřeba žádné mrazáky, navyšující se ceny elektrické energie nás tedy mohou nechat v klidu.
Soběstačnost je slovo, které je v posledních letech hojně skloňované. Stává se až takovým obecným zaklínadlem, vyjadřuje příklon k hodnotám našich předků, jejich schopnosti pěstovat kulturní plodiny, chovat hospodářská zvířata a tím pádem se i starat a dobře se postarat o svoji rodinu. K tomu samozřejmě patří i schopnost zajistit (vypěstovat) dostatečné zásoby potravin a ty zásoby zpracovat tak, aby zůstaly v dobré kondici, použitelné po dostatečně dlouhou dobu. Výhodou domácích konzerv je nejen jejich dobrá skladovatelnost, ale také snadná a rychlá příprava. To zvlášť oceníme po dlouhém, náročném dni, kdy sáhneme do spižírny pro zavařený hotový pokrm v domácí kvalitě, jehož tepelnou úpravou strávíme pouhých pár minut.
Lidé v historii nikdy neměli takovou hojnost a dostupnost potravin, jakou máme my. Dokonce i ti, kteří nemají vlastní zahrádku si mohou ovoce nasbírat ve volné krajině a pod stromy, které lemují sítě cest. Všichni víme, že příkopy bývají v létě a na podzim plné přezrálého ovoce, které nikdo nechce. Proč tedy nevyužít toho, co se samo nabízí? V této knize najdete podrobné návody jak zpracovat, konzervovat a uchovat ovoce a zeleninu, kterých je v sezóně jakékoliv dostupné množství. A nejen jich, také mléka, vajec i masa, kterého zejména při domácí zabijačce taktéž bývá nárazový přebytek. Základní principy u jednotlivých konzervačních postupů uvedených v knize zůstávají stejné, ale konkrétní receptury si můžete upravovat podle vlastních chuťových preferencí. Jakkoliv se to na první pohled nezdá, zavařování potravin je mimořádně tvůrčí činností, která může přerůst i v opravdovou zálibu.
