…Avšak záludné a kruté tyhle hory dokážou být ke všem, kdož bez pokory stoupají od úpatí; ke všem, již fanfarónsky ohlašujíce svůj příchod, budí ze spánku dravce a do pohybu uvádějí v kořání odpočívající lesklá těla zmijí. A přesto tam lidé přebývají. Pracují na svých skromných statcích, pro výdělek scházejí do blízkých měst i do krajin vzdálených.
Také osudy Jana Martina a jeho rodu jsou příběhem horalů, jimž odměnou za jejich lopocení je často jen vědomí blízkosti nebes…
