Sen je živý, smrt čas beze snů
…neb i v tomto světě,
všichni sní, kdo tady žije.
Calderón de la Barca: Život je sen (str. 49)
1.
Nos a oči a rty
a krk a klín,
to všechno
ti sním.
Hladový.
Co vaříš, lásko?
Co nabízíš, lásko?
Co nesmím, to nesmím, to smíš.
Hravý vítr, to smím,
to jsme, lásko.
Pokud
se ho
neodřekneme,
nezabijeme.
Krvavé listí
ze stromů
padá.
2.
Zrcadlo touhy,
zrcadlo tužeb srdce.
Vidíme sebe sama.
Vidíme
lásky, pravdy, touhy, rozum, něhu, laskavosti
tebe a mně.
Avšak
žít ze sebe nebudeme.
Jsme jinde.
Tu chvíli k sobě
jsme už promarnili.
3.
Má drahá,
tvé slzy radosti
jsou slzy moře.
Tedy:
to, co nedává smysl,
i když hmatatelně existuje.
Slzy moře uvnitř vod,
uvnitř dechu,
uvnitř slz.
Vysávají duši moře.
Radostí.
Vír, prach, tma,
vír bezmoci,
vír touhy,
vír ponoru do klínu duše.
Vír zoufalství a ticha.
Když nedošel vztah na nekonečnou.
4.
Jak jsme byli blízko
blízkosti!
I jsem se ptal
na největší tajnosti.
I jsi odpovídala
otevřeností
blízké vědomí a svědomí.
A byli jsme si stále bližší,
dva jeden.
Až jsme se toho
polekali
a vzdali se.
5.
Před prameny
kořeny.
Přede dny
noc.
Před nalezením
ztráty.
Před láskou
touha.
Před touhou
sobectví.
Ba se zdá,
že dokonce i
mé nehluboké myšlenky,
dojmy, vztahy, snad i snění…
A co ještě?
Zkoušky do školy snů.
Nevejdou se sem.
Nejsou před ani po, ani teď
ani zítra.
Už byly.
6.
Čekání. Mé čekání.
Před doteky,
na dotek.
Jak dočekat doteky
z předdoteků?
Naopak!
To bychom utekli od všeho důležitého.
Jak se spolu nevyhnou?
Sobě, tobě,
mezi předdoteky snu…
