Vladimír Körner: Život za podpis, Anděl milosrdenství

menu

Vladimír Körner Život za podpis, Anděl milosrdenství

  • Spisy Vladimíra Körnera - svazek 7

  • Dvě novely z konce 80. let představují dva vykořeněné typy Körnerových hrdinů. Anežka Brunová, hrdinka knihy Anděl milosrdenství, je vdovou po rakousko-uherském důstojníkovi. Během první světové války se stane ošetřovatelkou v lazaretu. Baladický příběh nepostrádá ani pro Körnera typickou snahu vzepřít se osudovosti; vše ale ničí již předem daná bezvýchodnost, utrpení a situace oběti uprostřed dějin. Novela byla později zfilmována slovenským režisérem Miloslavem Lutherem.

  • Novela Života za podpis se vrací k válce roku 1866, kterou Vladimír Körner popsal v předchozích knihách Post bellum, Svíbský les a Oklamaný - Der Betrogene. Zároveň je tato kniha prologem k samotnému válečnému konfliktu a daleko víc si všímá problému konfidentství a spolupráce s represivní státní složkou. Ludvík Machl je rozervaný, skeptický hrdina, hledající svůj vlastní smysl existence a důstojnosti po podepsání spolupráce s rakouskou policií. Konfidentství je však spíše další variací základního pocitu odcizení, vědomí nenahraditelné ztráty, vykořeněnosti a nezakotvenosti. To jsou ostatně nezaměnitelné konstanty autorova stylu.

  • Přečtěte si recenzi na tuto knihu A2.

  • Náklad 1000 ks, V8 matné lamino 130 x 200 mm, 236 stran

  • ISBN: 978-80-7272-156-6
  • Cena: 268 Kč

Život za podpis. Anděl milosrdenství

Dvojicí drobnějších próz, uveřejněných v sedmém svazku Spisů Vladimíra Körnera, prostupuje obraz člověka vytrženého válečnými útrapami první světové války (Anděl milosrdenství, 1988) a prusko-rakouským konfliktem (Život za podpis, 1989) z běžných souřadnic lidské existence. Zatímco v prvém textu se vdova po rakouském důstojníku snaží nalézt nový životní smysl v práci ve vojenském lazaretu, ve druhé próze autor tematizuje zhroucení ideálů mladého člověka tváří v tvář konfidentství a sobectví. Syrová dikce obou textů, protínaná meditativními momenty, jež zpomalují tok výrazného příběhu, se střídá s psychologickými ponory do motivací jednotlivých postav, v nichž se odhalují obecnější lidské typy ve své široké charakterové a povahové pestrosti. Válka i anonymní depersifikovaná moc rakousko-uherského státního aparátu pohlcuje Körnerovy postavy, destruuje jejich svět a východisko nabízí v rezignovaném přijetí absurdity lidského bytí: „Prosím vás, lidi. Jsem rakouský vyzvědač – oběste mě někdo, sám nemůžu, prosím vás.“ Podobně jako v jiných prózách i zde se Körner vyvaroval výraznějších dějových digresí a sleduje v přímé linii neúprosné směřování k zániku, ke zhroucení všech hodnot, k paradoxní proměnlivosti světa jako jeho podstatě: snad i proto se luxusní důstojnický bordel proměňuje v lazaret umírajících, láska ve zvulgarizovanou sexualitu, půvab v hnus a ideály v řetězec lží a klamů. Nad Körnerovými texty se vznáší marnost člověka v úsvitu 20. století.


Tomáš Vučka, A2 č. 10 2009