Martin Brož: Anglický čaj

menu

Martin Brož Anglický čaj

Vyšlo 9. 11. 2022
  • Oficiální prvotina Martina Brože, básníka z Brna

  • V2 114 x 200 mm, 74 stran

  • ISBN: 978-80-7645-360-9, 978-80-7645-361-6 (pdf), 978-80-7645-362-3 (ePub), 978-80-7645-363-0 (Mobi)
  • Cena: 248 Kč

Hlídky

I

Noc je plaz

V listí hvězd

Loví malá lidská zvířata

Osamělé kusy

Stádu nestačí

Obklíčí je jako prsten

Který se nepozorovaně zaryl do masa

Natrávené je ráno

Vyvrhne do dne


II

Mám hlídku mezi třetí a pátou

Kdy zhasínají bludičky

Čerství milenci svá těla

Výr prolétá aortou

S půlnoční myší v pařátu

Mám hlídku

Mezi škubnutím svalu

Usnuvších a ulovených

Mám hlídku než se utrhne

Trombus trylku kosa

Mám hlídku v hodině kdy

Na noční sestru nikdo nezvoní

Stařena noc žárlí

Na sliby večera

A hvězdy

Vybledly jako koráli

V hodině umírajících

Ruší noční klid

Jen kapající kohoutky infuzí

Jednu si napíchnu

Abych neusnul

Abych mohl ráno zahlásit

Všechno bylo v pořádku

Všechno je oukej


III

K ránu začalo mrznout

Musel jsem vstát a zavřít okno

Na nočním stolku jsem uviděl klíčky od auta


Kam jsem to sakra jel

Zběhl z hlídky

Muselo to být někam daleko

Když mám úplně prázdnou nádrž

Modré konečky prstů

Lodičku z kůry

S vlajkou Modrého Petra

V kapse


Vyřezal jsem ji přímo z těla

Slečny Borové

Popluje tak do delty koruny


Hodil jsem ale

Kotvu přes větev

Na provaz oběšence puštík usedá —


Koukali jsme

Houkali jsme

Na modrý auto


Na modrou trávu

Na modřinky

Spící v smrkoví


Pust —


Možná se mi to jenom zdálo

Možná jsem byl jenom o pár ulic jinde

V nějakým podobným pokoji

U nějakýho jinýho nočního stolku

Nechal jsem

Nějaký jiný klíčky


IV

Čekám

Hlídám

Kdy zavoláš

Abych ti alespoň tentokrát šel naproti

Abys nešla nocí sama

jako tahle báseň

kterou píšu protože mám hlídku

inflaci soukromýho vesmíru

která za jedinej den

trumfla všechny tiskárny peněz ve Venezuele


Zvoní

Odevzdejte slohové cvičení

Zvoní

Opusťte budovu

Telefon zvoní

Už to nedopíšu nikdy

Vždyť za tu chvíli zase vzrostl HDP

Že se může udělat nová omítka

na ministerstvu kultúry

Že máme nadbytek literárních časopisů

Lithia

Vepřoviny


Že se prostě máme

Tak o moc líp než ve Venezuele

Že můžem celou noc

Pod peřinou

Svítit baterkama

Číst časopisy

Že si můžem nechat udělat novou fasádu

Že už nemusím

Nic psát Nic chtít Nic rozhodovat


Jenom hlídat kdy někdo zavolá


V

Vrátila ses tak pozdě

Až i hvězdy zhasly

Z prázdné tuše kosmu

Z pohřbu mé půlnoční bytosti


Tančila jsi po špičkách

V jezeru ložnice

Černá labuť

S hluboko pochovanou hudbou


Nechtěla jsi mě budit

Nerozsvítilas


Potichu jsi si svlékala

Mlhovinu punčoch


Uviděl jsem

Spuštěnou slzu očka


Viděl jsem tě úplně jasně

Protože veškerá tma

Byla svlečena

Jak nádor v mediastinu

Před rentgenem


Viděl jsem všechno

Zcela jasně

V našem festivalu důvěrného světla


VI

Triko vklouzlo

V sukni

Trik či kouzlo —

Uřkni

Všechny synaptické hady


Tenký střik parfému do kůže na šíji

Ještě užší než má Rineia


Mizíš v průlivu dveří

Páskou na koberce lepím štěrbiny

Kudy ztrácí se teplo vlasů

Přichází lysá zima

Samoty


Kouzlo v srdci

Mandariny Dutch vyprchává

Klíčovou dírkou


Nacpu tam kapesník

Nic už nemůže dovnitř

Nic nemůže ven


Ani úzkost úzká

Jako řetízek na zápěstí

Který jsem neuměl připnout


Spustil se mi z nosu pramínek krve


Žilky obav jsou někde za pons Varoli

Procházka po mostě & Pouštění žilou

Vedou k úlevě


Potřeboval bych to ale už zastavit


Too old for rock´n´roll but

Too young to bleed to bed


Kapesník nasákl a nejde vytáhnout

Do koupelny se nedostanu přes zalepené dveře


Ještě žes tu zapomněla druhé triko

Nehodící se k sukni

Jako já k tobě

Ach

Parfém ještě slabě voní


VII

Rezavá vrata úst

Skřípou cosi

Čemu už ani nevěříme

Za nimi opuštěný muničák mého těla

Zámek je zbytečný

Kde nic není ani smrt nebere

Přesto hlídáš

Na voru postele

Čekáš na kotvu

Protože horečka a

Co když ryba připlave

Co když je to přece jenom pravda

A co kdybych ještě vybuchl


VIII

Nemusíme už držet hlídku

Koupili jsme elektronickou chůvičku


Tvoje máma konečně usnula

Unavená od kojení a něhy

Ani nesnědla večeři


Jenže jak

Nebát se světů

Hic sunt homines

Tam ve tmě pod balkónem

V průjezdu kam někdo vylepil plakáty do cirkusu Svět


Usnulas i ty

Má nejmenší


Položil jsem na balkón

Pro strážnýho anděla

To nedojezený kuře po provensálsku

A tvý počůraný dupačky


Ráno jsem vyplašil kočku

Sebral prádlo a kosti

Pohladil jsem tě


Až trochu povyrosteš koupím ti velkou robotickou chůvu

To už budou umět běhat

Za dětmi na křižovatku rychleji než já

Když budeš brát vítr za loket

Jemně tě vezme za tvůj

Pootočí


Není naprogramována —


Marné volání

Že na tebe to neplatí

Až doběhnu

Smeteme to harampádí společně

Jako včera

Tu hloupou mluvící pannu