lampy protahují
obličej
na hladině Vajgaru
ohrnují nos
v ulici
klečí mi večer
u nohou
polem táhne
šero
plouží se brázdami
po kolena v blátě
ukrajuje stín
šedne den
mraky si lámou
hlavu
v dlaních elektrických drátů
na poli za domem
luskají přitom prsty
co vzaly nás na milost
a teď už neprosí
Na cestě
Řepka rozházená po poli,
a zástup havranů
klove do plátna nad hlavou.
Domky jako z papíru
komíhaj sem a tam,
jen dráty vrní vzrušením
stromům mezi prsty.
Cudnost sama.
Středa si teče kolem a nedbá
svahů oraných z kopce.
kutálí se sobota
po střechách škol
a školek
tetují
cápoty much okenní tabuli
čekání
bez očekávání
sedím tu za sklem
a nic nečekám
ospalý půlměsíc
naklonil se do oken
jako by si přihnul
a z oka vyloupl
střepinu
kostelní věže nad Vajgarem
domů
město hořelo mi pod rukama
v noci plné skřeků
stejně jako nadlesí
to ráno
co vlaku vykročilo vstříc
na cestě domů
