Druhá sbírka bytostně katolické poesie jdoucí cestou, kterou vytyčili Renčové, Zahradníčci...
115 x 200 mm, V2, 58 stran
///
Má žena
čte knihy
už jen o Bohu;
a ráno
vlažnou vodu snídá;
Pane můj,
ani já
jinak nemohu;
nad Kyjevem
se připozdívá...
své hříchy
před Tebou skládá tiše;
spát
chodí po poledni;
eleison, Pane!
v háji pod cypřišem;
prosím Tě,
neodhlédni.
den skládá
z růžence po desátcích;
večery z křiku;
smíchu dětí;
Milostiplná,
odejmi
od všech hřích;
kteří se pro nás
krví potí...
Domov je víc,
než jen
ráno v spěchu odejít;
louka je víc,
nežli
zvlhlá otep sena;
dáváš nám lásku svou,
víru
i naději;
řekni jen slovo,
a má duše
bude uzdravena.
Na sklonku dne
jen vyznání,
v dobrém i zlém
můj Pane;
sneseš-li tmu
či svítání,
vůle Tvá
ať se stane.
Na konci dne
je vyznání
chci vykonat,
a vzdát se;
ne moje
ale vůle Tvá,
veď všechno
co je v sázce.
slabosti, pochyb,
lpění;
ale vůle Tvá;
a Tvé
i odpuštění.
Dětský smích ze vsi;
a záhy
pláč
vítr
nese
na palach;
Adame, kde jsi?
Jsem nahý;
schoval jsem se,
měl jsem strach…
Smířit se
s cestou kříže;
jít polem
stvoly
osinami;
cestou kříže smířit se
a jít;
a v zastaveních
nezradit...