Na Modrovousově hradě je rozsahem nepříliš dlouhý, myšlenkově ovšem nesmírně hutný a po jazykové i argumentační
stránce strhující esej, jímž se George Steiner zařadil mezi přední filozofy kultury
své doby. Tematicky navazuje na studii T. S. Eliota z roku 1948, jež zkoumá podstatu
kultury a její postavení v západní společnosti. Steiner jde však ještě o něco dál
a pokládá opomíjené a v mnoha případech doposud nevyřčené otázky, jimiž „naši“ kulturu
představuje ve zcela novém světle. Čtenář má tak možnost podniknout unikátní historicko-filozoficko-literární
sondu do dějin západní civilizace, jež odhaluje vzrušující, ale i značně znepokojující
souvislosti mezi vyspělou civilizací a kulturním barbarstvím. Ústřední tezí, kterou
se Steiner snaží obhájit, je tvrzení, že holocaust nemáme chápat jako exces, nýbrž
jako doprovodný jev modernity, vyvěrající z příliš velké sázky na člověka, a že určité
příčiny nelidskosti a obecné krize hodnot, jež vedly k současnému přehodnocení kultury,
lze paradoxně najít v samotném srdci civilizovanosti.
